Liturgická zajímavost
Rozdíl mezi „Jděte ve jménu Páně“ a „Jděme ve jménu Páně“ není náhodný – má hluboký liturgický i teologický význam.
1. Poslání, ne jen společný odchod
Na konci mše svaté nejde jen o to, že „všichni společně odcházíme“. Jde o poslání.
Kněz jedná v liturgii v osobě Krista (in persona Christi), a proto neříká „jděme“ (pojďme spolu), ale „jděte“ (vy jste posláni).
Jinými slovy:
-
„Jděte“ = jste vysláni do světa, abyste žili to, co jste přijali
-
není to návrh, ale misijní výzva
2. Kořeny v latinské liturgii
Tato formule vychází z latinského „Ite, missa est“
-
„Ite“ = jděte (2. osoba množného čísla – rozkaz)
-
„missa“ souvisí se slovem „poslání“ (missio)
Z toho také pochází slovo „mše“ – jako poslání věřících do světa.
3. Kněz není „součást davu“, ale ten, kdo vysílá
Kněz sice také odchází, ale jeho role je jiná:
-
on propouští shromáždění
-
jedná jako ten, kdo zprostředkovává Kristovo poslání
Proto by „jděme“ změnilo význam – z poslání by se stal jen společný odchod.
4. Biblický rozměr
Tato logika odpovídá i Ježíšovým slovům, např.:
-
„Jděte do celého světa…“ (srov. Evangelium podle Marka 16,15)
Kristus neposílá učedníky slovy „pojďme“, ale „jděte“ – a kněz tuto výzvu přebírá.
Shrnutí:
„Jděte ve jménu Páně“ znamená:
Byli jste nasyceni Slovem a Eucharistií – teď jste posláni žít víru ve světě.
