Synoda farnosti v České Třebové
FRANTIŠEK
XVI. ŘÁDNÉ VŠEOBECNÉ SHROMÁŽDĚNÍ BISKUPSKÉ SYNODY
Za církev synodální: společenství, spoluúčast, poslání
Setkání farního synodálního týmu úterý 27. 1. 2026
Přítomní: Adam Grabiec, Miluše Lorencová, Karel Svítil, Ivoš Sedláček, Jana Jůrná, Václav Hampl, Marie Kubištová, Jana Babková, Petr Kochánek
Účastnici se zabývali textem z dokumentu:
Za církev synodální: společenství, spoluúčast, poslání
Část I – Srdce synodality
Duchem svatým povoláni ke konverzi Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval. (Jan 20,1–2)
- Ve velikonočním ránu pozorujeme tři učedníky: Marii Magdalskou, Šimona Petra a učedníka, kterého Ježíš miloval. Každý z nich hledá Pána svým vlastním způsobem, každý má vlastní roli v tomto úsvitu naděje. Marii Magdalskou pohání láska, která ji jako první přivádí ke hrobu. Díky její zprávě se Petr a milovaný učedník vydávají ke hrobu. Milovaný učedník běží se silou mládí, hledá pohledem toho, kdo vnímá jako první, ale umí ustoupit staršímu, kterému byl svěřen úkol vést. Petr, zatížený vědomím svého zapření Pána, kráčí k setkání s milosrdenstvím, jehož služebníkem v církvi se on sám stane. Maria zůstává v zahradě, je oslovena jménem, poznává Pána, který ji posílá, aby oznámila jeho zmrtvýchvstání celému společenství učedníků. Proto ji církev uznává jako apoštolku apoštolů. Jejich vzájemná provázanost je ztělesněním srdce synodality.
- Církev existuje proto, aby světu svědčila o rozhodující události dějin, o Ježíšově vzkříšení. Vzkříšený přináší světu pokoj a dává nám dar svého Ducha. Živý Kristus je zdrojem pravé svobody, základem naděje, která neklame, zjevením pravé Boží tváře a konečného údělu člověka. Evangelia nám sdělují, že pokud chceme vstoupit do velikonoční víry a stát se jejími svědky, musíme poznat svou vnitřní prázdnotu, temnotu strachu, pochybnosti a hříchu. Ale ti, kdo v této temnotě mají odvahu vyjít ven a hledat, sami objevují, že jsou hledáni, voláni jménem, dostává se jim odpuštění a jsou společně vysláni ke svým bratřím a sestrám.
Shrnutí:
Kristus se nechává poznávat způsobem jakým On sám chce.
Tento způsob, možnost, kdy ho jednotlivci poznávají je vždycky ve prospěch společenství nikoliv proti společenství.
Otázka – téma setkání:
JESTLI V NAŠÍ FARNOSTI MÁ JEŽÍŠ TU MOŽNOST? DAVÁME MU TU PŘÍLEŽÍTOST?
Vyjádření jednotlivců – shrnutí:
Naše farnost umožnuje členům farního společenství poznávat Krista ještě více.
Důležité je, aby ono poznávání Krista, nebylo omezené jen na farní komunitu. Evangelizace dovnitř je velmi podstatná, ale musí vést k evangelizaci mimo farní společenství. Proto je velmi důležité, abychom farnost (kostel, faráře, farní kancelář, farní aktivity…), nebrali my sami, jako servis, ale jako posilu, inspiraci působit mimo církevní obec. Ve farnosti Česká Třebová je ve velkém rozsahu využitý potenciál, abychom přibližovali Ježíše i ostatním, ale neznamená to, že tato záležitost nemá být lépe promyšlena.
Důležitá je otázka osobního oslovování, ale i zájmu o ty, kteří mezí nás přichází. Týká se to nejen těch, kteří „normálně“ mezí nás nechodí, ale také i v rámci farních skupinek, například mládež 14+. Tohoto potenciálu nebývá mezí mladými dostatečně využíváno.
Jeden z velmi důležitých nástrojů prostřednictvím, kterého se nám dává poznávat Ježíš je BOŽÍ SLOVO. Je potřeba se zamýšlet i nad tím, jak osobně využíváme příležitost účastnit se biblických hodin ve farnosti.
Jiným způsobem, kdy se Ježíš nechává poznávat jsou farní akce. Nejde však o to, aby se nějaká akce jen uskutečnila, ale, aby zanechala v nás dobro. Důležitý je cíl. Musíme vědět proč připravujeme konkrétní program a konkrétní akce? Kritérium nemusí být množství akcí, ale to, co si z toho odnášíme.
Prioritní je pro nás, setkávat se s lidmi i mimo kostel a ukazovat dobrou tvář církve. Nemusíme u všeho používat „církevní“ jazyk, aby to bylo přínosné. Pří tom potřebujeme zachovat svou katolickou identitu.
Potřebujeme dát větší prostor seniorům ke sdílení názorů.
Setkání farního synodálního týmu 24.2. 2026
Setkání vede: Miluše Lorencová Téma:
1) Jaký má pro mě význam být součástí Církve?
- Církev je důkazem Boží lásky.
- Ve společenství mám možnost vyhledávat a podporovat to, co pomáhá ostatním v jejich růstu ve víře. Mám také možnost totéž očekávat od ostatních.
- Mít ve farnosti své místo znamená „budovat“. V naší farnosti každý má své místo a případně každý může mít své místo.
- V naši farnosti vidíme svůj osobní růst, a to díky možnostem, jaké nám naše společenství nabízí a jaké my sami tomuto společenství dáváme.
- V církvi si uvědomujeme, jaký je náš společný cíl.
- Darem pro každého z nás jsou Svátosti a Slovo.
Důležitost Eucharistie – reálnost Kristovy přítomnosti.
- Máme konkrétní zkušenosti v církvi:
Pravidla v církvi jsou kolikrát velmi formální. Jednak kvůli tomu, že jsou moc formálně prezentována, protože kolikrát neberou ohled na člověka (zneplatnění manželství, svátosti pro znovu sezdané, místo ženy v církvi, biskup by měl mít o nás větší zájem – my ho potřebujeme jako člověka a jako služebníka i bratra). V naší farnosti v České Třebové se cítíme dobře, jsme na naši farnost pyšní, ale nevíme jestli, to můžeme říct o církvi v rámci cele republiky. Bohužel nemůžeme to říct.
Máme také moc dobré zkušenosti v církvi: Církev nás vedla v době komunismu. Můžeme poznávat v naší farnosti nové způsoby, jak se mohou zapojovat laici, zejména sestry. V našem společenství jsme získali pomoc od duchovních a od naších sester a bratři. V naši farnosti nepoužíváme vždycky církevní jazyk, a přesto chválíme Pána. Ne vždycky je potřebný „církevní“ jazyk (Richard Rohr). Ve vztahu k hledajícím nám to hodně pomáhá. Máme zkušenost, že naši duchovní kolikrát přistupovali a přistupují k nám velmi individuálně nikoliv plošně.
2) Jak se nám daří spolupracovat s ostatními církvemi?
- Víme o sobě v aliančním týdnu. Během roku je to potřeba zlepšovat. Zlepšovat znamená víc se zajímat o ty druhé nikoliv kritizovat spiritualitu ostatních nebo vnucovat druhým svou duchovní cestu.
- Spolupráce se daří v rámci péče o nemocné nebo v rámci aktivit pro rodiny.
- Poznání jiných církví nás přesvědčuje, že katolíci jsou více zasazeni do reálného světa. Jsou i dokonce více otevřeni a nebojí se nových „věcí“ oproti ostatním.
- Všechny církevní denominace se snaží pomáhat v reálném světě podle svého uvažování a svých možností a jsou otevřené všem hledajícím.
Další setkání 24.3.2026
Téma: Vztah mladých k Eucharistii (výstupy DSM) versus „náš“ vztah k Eucharistii
Setkání farního synodálního týmu 27.3.2026
Diecézní fórum mládeže s tématem Eucharistie v životě mladého křesťana se uskutečnilo v termínu 7. – 9. 11. 2025 v Hradci Králové. V návaznosti na vyjádření mladých i náš farní synodální tým se zabýval tématem EUCHARISTIE.
Velmi důležitá je přirozenost duchovních, kteří předsedají liturgii. Duchovno nemá být separováno od toho, co je lidské. Ježíš sestoupil mezi nás, a to se z Jeho strany nezměnilo.
Přirozenost se také vztahuje na všechny účastníky liturgie. Vědomi toho, že se ve mně „setkávají“ sacrum a profanum je výzvou i k tomu, aby, to, co je lidské, bylo také skromné: chování, oblékání, pohled na ostatní, přistup k ostatním…
Liturgie nás vede k hledání nestandardních záležitostí, které nám mají pomoct objevovat přítomnost Krista, který není omezený. Zároveň je to dar, který nám umožňuje tímto způsobem působit „navenek.“ TRADITIO cum MODERNITATE = EUCHARISTIE, LITURGIE.
Potřebujeme u oltáře sestry a bratry (pohoštění vyžaduje přítomnost sester a bratří). V naší farnosti tento model pokračuje dobrým směrem. Tento přístup a samotná eucharistická liturgie může pomoct nám všem v tom, že se budeme sami sebe vážit, a ještě více můžeme po Eucharistii zatoužit.
Je potřeba dát větší prostor věřícím (bratřím a sestrám) k možnosti dělit se o Boží Slovo při bohoslužbách. V rámci „kázání.“
„Moje“ účast na bohoslužbách má přetvářet mne a svět. Jsem poslaný do světa.
