EUCHARISTIE V ŽIVOTĚ MLADÉHO KŘESŤÁNA
Obsah
KATECHEZE PAPEŽE FRANTIŠKA NA GENERÁLNÍ AUDIENCI ............................................................ 3
EUCHARISTIE V ŽIVOTĚ MLADÉHO KŘESŤANA ..................................................................................... 5
Shrnutí odpovědí a témat z dotazníku jako podklad pro DFM 2025 ........................................................... 5
ÚVOD ................................................................................................................................................................... 5
1. JE PRO TEBE MŠE SVATÁ POUZE „NEDĚLNÍ“ ZÁLEŽITOST? ........................................................................... 5
2. JAK ČASTO CHODÍŠ NA MŠI SVATOU A CO TĚ K TOMU MOTIVUJE? ................................................................. 6
3. KDYBYS MĚL/A MOŽNOST BISKUPŮM NEBO KNĚŽÍM ŘÍCT JEDNU VĚC O TOM, JAK MLÁDEŽ PROŽÍVÁ MŠI SVATOU, CO BYS ŘEKL/A? ............................................................................................................. 7
Autentičnost kněží .......................................................................................................................................... 7
Biskupové a komunikace ................................................................................................................................... 7
Uzavřenost a otevřenost církve ...................................................................................................................... 7
4. POMÁHÁ TI, KDYŽ ROZUMÍŠ TOMU, CO SE BĚHEM MŠE DĚJE? ...................................................................... 8
Potřeba vysvětlení a vzdělávání ..................................................................................................................... 8
Ženy a zapojení ............................................................................................................................................... 8
Ministranti a přiblížení liturgie ..................................................................................................................... 8
5. MŮŽEŠ SÁM ZA SEBE SHRNOUT SVÉ PROŽÍVÁNÍ MŠE SVATÉ? ....................................................................... 9
Autentičnost a živost ....................................................................................................................................... 9
6. PŘIDAL/A BYS, NEBO UBRAL/A BYS NĚCO V RÁMCI MŠE SVATÉ? .................................................................... 9
Prostor pro ticho a rozjímání ......................................................................................................................... 9
Interakce a zapojení ....................................................................................................................................... 9
Autentičnost, hudba a délka mše ................................................................................................................. 10
Otevřenost a různorodost ............................................................................................................................. 10
7. CO DALŠÍHO NÁM CHCEŠ SDĚLIT? ................................................................................................................ 10
Poděkování a radost z víry ........................................................................................................................... 10
Biskupové, komunikace a odvaha mluvit .................................................................................................... 10
Ženy a služba ................................................................................................................................................. 11
Uzavřenost a otevřenost církve ..................................................................................................................... 11
Hlas mladých o budoucnosti ......................................................................................................................... 11
ZÁVĚR ................................................................................................................................................................ 12
1. Moje osobní prožívání mše svaté ............................................................................................................. 12
2. Zapojení do liturgie .................................................................................................................................. 12
3. Porozumění liturgii jako takové .............................................................................................................. 13
4. Rozměr společenství (církve) a osoba kněze ............................................................................................ 13
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Katecheze papeže Františka na generální audienci
8. 11. 2017, nám. sv. Petra
(Jan 6,47-51)
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Začínáme dnes nový cyklus katechezí, který se zaměří na „srdce“ církve, jímž je eucharistie. Pro nás křesťany je zásadní dobře rozumět hodnotě a významu mše svaté,
abychom plněji žili svůj vztah s Bohem.
Nelze opominout značný počet křesťanů, kteří v různých částech světa během dvoutisíciletých dějin podstoupili smrt při obraně eucharistie a dodnes riskují život, aby
se mohli účastnit nedělní mše. Roku 304 během Diokleciánova pronásledování byla skupinka křesťanů na severu Afriky přistižena v jednom domě při slavení mše, a byli
uvězněni. Římský prokonzul se jich při výslechu tázal, proč tak jednali, když věděli, že
je to absolutně zakázáno. A oni odpověděli: „Bez neděle nemůžeme žít“, to znamená:
nemůžeme-li slavit eucharistii, nemůžeme žít; náš křesťanský život by odumřel.
Proto Ježíš svým učedníkům řekl: „Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6,53–54).
Tito křesťané ze severní Afriky byli zabiti, protože slavili eucharistii. Zanechali svědectví, že je možné zřeknout se pozemského
života kvůli eucharistii, neboť ta nám skýtá věčný život tím, že nám dává podíl na Kristově vítězství nad smrtí. Toto svědectví nás všechny interpeluje a vybízí, abychom si každý z nás odpověděli na to, co pro nás znamená účast na mešní oběti a přistupování
k Pánovu stolu. Hledáme onen pramen „živé vody“, který tryská do života věčného, činí z našeho života duchovní oběť chvály
a díkůvzdání a vytváří z nás jedno tělo s Kristem? Toto je nejhlubší význam svaté eucharistie, která je výrazem „díkůvzdání“.
Eucharistie znamená díkůvzdání Bohu Otci, Synu a Duchu svatému, který nás vtahuje a proměňuje ve společenství lásky.
V následujících katechezích bych rád podal odpověď na několik důležitých otázek týkajících se eucharistie a mše, abychom znovuobjevili či objevili, jak skrze toto tajemství víry vyzařuje Boží láska.
Druhý vatikánský koncil byl silně podněcován touhou přivést křesťany k porozumění velikosti víry a kráse setkání s Kristem. Z tohoto důvodu bylo nezbytné uskutečnit pod vedením Ducha svatého odpovídající obnovu liturgie, protože z ní církev žije a díky ní se obnovuje.
Ústředním tématem, které zdůraznili koncilní otcové, je liturgická formace, jež je k pravé obnově nezbytná. A právě to je také
účelem tohoto cyklu katechezí, který dnes začínáme, tedy růst v poznání tohoto obrovského daru, který nám Bůh daroval v eucharistii.
Eucharistie je podivuhodná událost, ve které se zpřítomňuje Ježíš Kristus, náš život. Účast na mši „je opakovaným prožitím umučení a výkupné smrti Páně. Je to teofanie: Pán se zpřítomňuje na oltáři, aby se obětoval Otci ke spáse světa“. Pán je tam s námi přítomen. Častokrát tam však přicházíme, a zatímco kněz slouží eucharistii, díváme se kolem a bavíme se mezi sebou. Avšak nejsme to my, kdo u něho slouží. To Pán! Kdyby sem dnes přišel prezident republiky nebo někdo, kdo je ve světě velmi důležitý, zajisté bychom se k němu všichni chtěli přiblížit a pozdravit jej. Pomysli však, že když jdeš na mši, je tam Pán! A ty jsi roztěkaný a bloumáš... Tam je Pán! Na to musíme myslet. Někdo řekne: „Otče, ale mše jsou nudné.“ – Co říkáš? Že Pán je nudný? – „Ne, ne mše. Kněží.“ – „Kněží ať se obrátí, ale Pán tam je!“ – Jasné? Nezapomeňte. Účast na mši je „opakované prožití umučení a výkupné smrti Páně“.
Pokusme se nyní položit si pár jednoduchých otázek. Proč se například dělá znamení kříže a úkon kajícnosti na začátku mše? Tady
bych rád udělal další vsuvku: Viděli jste, jak se děti žehnají znamením kříže? Nevíš, co dělají, zda znamení kříže nebo nějaký
obrázek. Dělají to takto (papež František gestikulací ukazuje) ... Je třeba děti naučit správně se žehnat znamením kříže. Tak začíná mše, tak začíná život, tak začíná den. To znamená, že jsme vykoupeni Pánovým křížem. Podívejte se na děti a naučte je dělat správně znamení kříže. A proč jsou ve mši čtení? Proč se v neděli čtou tři a ostatní dny dvě čtení? Proč se čtou a jaký to má smysl? Anebo proč kněz, který slouží mši, říká: „Vzhůru srdce!“ a neříká: „Vzhůru mobily, pořiďte si fotografie!“ Ne.., to je ošklivé.
Řeknu vám, že mě velice zarmucuje, když tady na náměstí anebo v bazilice sloužím mši a vidím tu spoustu mobilů v rukou nejenom věřících laiků, ale i kněží a biskupů. Prosím vás! Mše není divadlo, je to cesta vstříc umučení a zmrtvýchvstání Páně. Proto kněz říká: „Vzhůru srdce!“ Co to znamená? Pamatujte tedy: žádné mobily!
Je velice důležité vrátit se k základům, znovuobjevit, co je podstatné, skrze to, čeho se dotýkáme a co vidíme ve slavení svátostí. Žádost svatého apoštola Tomáše uvidět a dotknout se ran po hřebech v Ježíšově těle je touha mít možnost se nějak „dotknout“ Boha, abychom uvěřili. To, oč žádal svatý Tomáš, potřebujeme my všichni: vidět a dotknout se, abychom Jej mohli uznat. Svátosti vycházejí vstříc tomuto lidskému požadavku. Svátosti a zejména slavení eucharistie jsou znamením Boží lásky, přednostní cesty
na setkání s Ním. Těmito katechezemi, které dnes zahajujeme, bych tedy rád spolu s vámi znovuobjevil krásu, jež se skrývá ve slavení eucharistie a jejíž objevení dává plný smysl každému životu. Madona ať nás na tomto novém úseku cesty provází.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Eucharistie v životě mladého křesťana
Shrnutí odpovědí a témat z dotazníku jako podklad pro DFM 2025
Úvod
Dotazník k Diecéznímu fóru mládeže 2025 vyplnilo 202 mladých lidí z různých farností a vikariátů diecéze.
Odpovědi jsou pestré, osobní a často velmi upřímné. Každý hlas nese něco jedinečného – od prosté radosti z víry po otevřené přiznání nejistoty nebo únavy.
Cílem tohoto dokumentu je zachytit autentické hlasy mladých bez hodnocení a analýzy.
Text je uspořádán podle jednotlivých otázek z dotazníku, doplněn o konkrétní citace, které nejlépe vystihují myšlenky a postoje respondentů.
1. Je pro tebe mše svatá pouze „nedělní“ záležitost?
Většina mladých odpověděla, že nedělní mše je pro ně samozřejmostí, ale ne výhradním prostorem pro setkání s Bohem.
Mnozí vyjádřili, že mši chápou jako živý vztah, ne povinnost – a když mohou, chodí i ve všední den.
„Neděle je jistota, ale občas jdu i ve všední den. Pomáhá mi to zastavit se.“
„Když mám chuť a prostor, jdu i mimo neděli. Je to čas, kdy se nadechnu.“
„Chodím, když to cítím. Ne proto, že musím.“
„Nedělní mše je pro mě důležitá, ale někdy potřebuju přijít k Bohu i v týdnu, jen tak, v tichu.“
Někteří přiznávají, že chodí hlavně v neděli, protože jim to tak předali rodiče nebo společenství.
Jiní naopak zdůrazňují osobní rozhodnutí:
„Dřív jsem chodil, protože to po mně chtěli rodiče. Teď už chodím, protože chci.“
Téma autentičnosti se objevuje už zde – mladí nechtějí, aby se mše stala rutinou.
Pro ně je důležité, aby měla smysl, ne aby „se jen odseděla“.
„Nechci mít pocit, že si jdu splnit povinnost. Chci tam jít, protože mi to něco dává.“
Mnozí vnímají mši i jako společenský prostor, kde se setkávají s lidmi, kteří víru sdílejí:
„Je to čas, kdy jsme všichni spolu – a to mě vždycky povzbudí.“
„Mám ráda tu atmosféru, když se po týdnu vidíme. To dává mši sílu.“
Z několika odpovědí zaznívá i to, že ne všechny farnosti působí otevřeně:
„Když přijdu jinam, někdy mám pocit, že tam nepatřím.“
„Církev by mohla být víc přátelská, aby člověk neměl strach přijít i sám.“
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2. Jak často chodíš na mši svatou a co tě k tomu motivuje?
Téměř všichni respondenti uvedli, že se účastní mše každou neděli, řada z nich i během týdne – hlavně studenti, ministranti nebo členové schol.
Důvody, které je vedou k účasti, se opakují, ale jsou formulovány osobně a srdečně.
Nejčastější motivace jsou: vlastní víra, vnitřní potřeba, hudba, společenství a klid.
„Chodím, protože chci. Když nejdu, něco mi chybí.“
„Je to pro mě místo, kde se nadechnu od hluku světa.“
„Hudba a lidi mě táhnou. Když hraje schola, je to radost.“
„Motivuje mě touha po klidu a to, že tam můžu být s Bohem i s přáteli.“
Někteří přiznávají, že na začátku chodili spíš z povinnosti, ale postupně našli osobní smysl:
„Rodiče mě k tomu vedli, ale teď už chodím kvůli sobě.“
„Dřív jsem to brala jako povinnost, teď jako chvíli pro sebe.“
Objevují se i hlasy, které mluví o vnitřní proměně – o tom, že čím víc člověk rozumí mši, tím víc ho přitahuje:
„Čím víc chápu, co se děje, tím víc chci chodit.“
„Mše mě někdy překvapí – třeba kázáním, které sedne přesně na to, co řeším.“
Zajímavé je, že řada mladých spojuje motivaci s hudbou a společenstvím – ne s povinností:
„Schola mě drží. Když zpíváme, mám pocit, že to dává smysl.“
„Bez lidí kolem by to nebylo ono. Víra je pro mě i o přátelství.“
U menší části odpovědí se objevuje téma ministrantství – služba u oltáře pomáhá víru prožívat konkrétně:
„Jsem ministrant a mše je pro mě místo, kde můžu být opravdu blízko tomu, co se děje.“
„Když sloužím, vnímám mši jinak – nejsem divák, ale účastník.“
Tady se objevuje i touha po větší podpoře ministrantů a ministrantek:
„Bylo by fajn mít víc formace pro ministranty a ministrantky, někdo by se nám měl věnovat.“
Z několika odpovědí vyplývá, že hudba, přátelství a dobré vedení kněze jsou klíčem k tomu, aby mše nebyla jen povinností, ale živým prožitkem.
„Když má kněz radost a mluví od srdce, přenesu se tím taky.“
„Víra není o tlaku, ale o vztahu. A to se dá cítit i na mši.“
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
3. Kdybys měl/a možnost biskupům nebo kněžím říct jednu věc o tom, jak mládež prožívá mši svatou, co bys řekl/a?
Odpovědi na tuto otázku patřily k nejdelším a nejvášnivějším.
Mladí lidé se zde nebáli mluvit otevřeně o tom, co je těší i co je zraňuje.
Hlavní motivy se soustřeďují na autentičnost, komunikaci, délku a obsah kázání, vztah mezi knězem a lidmi, a také na pocit uzavřenosti církve.
Autentičnost kněží
Mnoho odpovědí se shoduje v tom, že mladí touží po lidskosti, opravdovosti a srozumitelnosti.
Nechtějí, aby se kázání odříkávalo jako text, ale aby vycházelo ze života.
„Kněz by měl být víc člověk než funkce.“
„Nechci, aby to bylo jako přednáška. Chci, aby to bylo ze srdce.“
„Když kněz mluví o tom, co sám prožil, je to úplně jiné. To se dotkne.“
„Mám ráda, když se nebojí i zasmát, nebo říct, že něco neví. To je opravdové.“
Mladí si přejí, aby církev působila živěji a přirozeněji, a aby víra nebyla formální, ale osobní.
„Víra není divadlo. Když vidím, že to kněz bere vážně, tak mě to vtáhne.“
„Autenticita se nehraje. Buď ji člověk má, nebo ne.“
Biskupové a komunikace
V odpovědích se často objevuje téma vzdálenosti mezi mladými a biskupy. Respondenti oceňují biskupy, kteří se nebojí mluvit s lidmi, být s nimi, naslouchat. Zároveň si přejí, aby to bylo častější a přirozenější.
„Biskupové, komunikujte. Povídejte si s námi, ne jen při slavnostech.“
„Nechceme slyšet jen oficiální věty. Chceme slyšet, co si myslíte, co prožíváte.“
„Přijďte mezi nás. Když vás známe osobně, vnímáme i církev jinak.“
Zaznívá i přání po větší otevřenosti, odvaze a upřímnosti:
„Nebojte se říct, že něco nevíte. To je nám blízké.“
„Když se s námi budete bavit normálně, získáte naši důvěru.“
Uzavřenost a otevřenost církve
Někteří mladí vyjadřují pocit, že se církev někdy uzavírá sama do sebe – a ztrácí tak kontakt s těmi, kdo by se chtěli přidat.
„Někdy mám pocit, že se musím tvářit zbožně, abych zapadla.“
„Chci církev, kde se můžu smát, ptát, i říct, že něco nechápu.“
„Mám víru ráda, ale někdy je těžké v církvi dýchat.“
Tyto hlasy nejsou kritické ze zloby, ale z touhy po živé církvi, která je lidská a přístupná.
Mladí si přejí, aby církev nebyla uzavřený kruh, ale společenství, které zve.
„Nechte nás být součástí. Když se můžeme zapojit, máme chuť zůstat.“
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
4. Pomáhá ti, když rozumíš tomu, co se během mše děje?
Téměř všichni odpověděli „ano“ – pochopení dává mši hloubku.
Mladí chtějí vědět, co znamenají gesta, modlitby, části liturgie, aby mohli mši opravdu prožívat.
„Když rozumím, co se děje, mám chuť se zapojit.“
„Pomáhá mi, když kněz občas něco krátce vysvětlí.“
„Bez kontextu to jde mimo mě. Potřebuju vědět proč.“
Potřeba vysvětlení a vzdělávání
Mnozí navrhují konkrétní způsoby, jak by se mohli lépe orientovat:
• krátká vysvětlení během mše
• brožurky, videa nebo mini-kurzy o liturgii
• prostor pro otázky po mši
„Bylo by fajn, kdyby občas někdo vysvětlil, proč děláme to, co děláme.“
„Kdyby třeba jednou měsíčně byla mše s výkladem, hodně by to pomohlo.“
„Možná by to chtělo i víc online obsahu o liturgii, pro mladé.“
Téma autentičnosti se znovu objevuje – vysvětlování nesmí být strojené, ale živé.
Mladí chtějí, aby víra byla srozumitelná, ne zjednodušená.
„Nechci, aby se to říkalo jako pro děti, ale aby to bylo opravdové.“
Ženy a zapojení
V několika odpovědích se téma porozumění mši spojuje s přáním, aby ženy měly větší prostor i při jejím slavení.
„Když ženy čtou, zpívají, pomáhají, je to pestřejší.“
„Bylo by přirozené, kdyby mohly sloužit i víc u oltáře.“
„V některých farnostech to funguje, jinde se na to pořád kouká divně.“
Tato vyjádření nejsou aktivistická, ale vycházejí z prosté zkušenosti: mladí vidí, že ženy v církvi slouží a tvoří, ale často bez
uznání.
Ministranti a přiblížení liturgie
Podobně mluví i ministranti – služba u oltáře jim pomáhá porozumět mši zblízka:
„Když sloužím, chápu gesta a texty úplně jinak.“
„Kéž by víc mladých mělo možnost být u oltáře, tam se člověk naučí, co mše opravdu znamená.“
Z několika odpovědí vyplývá, že mladí by ocenili, kdyby se ministrantům věnovala větší formace i duchovní doprovázení.
Objevuje se silná podpora ministrantů i ministrantek – mladí chtějí, aby se mohli aktivně podílet.
„Jsem ministrant a mše pro mě znamená službu, ne povinnost.“
„Bylo by fajn, kdyby se někdo víc věnoval ministrantům. Pomáhá to růst ve víře.“
„Více podporovat dívky jako ministrantky.“
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
5. Můžeš sám za sebe shrnout své prožívání mše svaté?
Odpovědi jsou rozmanité – od radosti a naplnění po únavu a nudu.
Většina respondentů ale píše, že mše pro ně znamená ztišení, vnitřní klid a setkání s Bohem.
„Mše mě nabíjí. Když odcházím, cítím pokoj.“
„Je to chvíle, kdy se zastavím a přestanu řešit, co všechno musím.“
„Cítím blízkost Boha, i když ne vždy všechno chápu.“
Autentičnost a živost
Znovu a znovu se objevuje přání, aby mše působila živěji a přirozeněji. Nejde o to ji modernizovat, ale aby byla prožitá, ne odříkaná.
„Když vidím, že kněz mši opravdu žije, vtáhne mě to.“
„Autenticita je všechno. Buď to cítíš, nebo ne.“
„Někdy mám pocit, že se modlíme slovy, ale ne srdcem.“
Hudba, kázání, ticho – všechno může přispět k tomu, že se mše stane opravdovým setkáním, ne rutinou.
„Hudba, která má duši, udělá víc než deset frází.“
„Když je chvíle ticha, mám prostor se nadechnout. To potřebuji.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6. Přidal/a bys, nebo ubral/a bys něco v rámci mše svaté?
Tady mladí mluví velmi konkrétně. Odpovědi jsou různorodé, ale spojuje je touha, aby mše byla místem opravdového
setkání – s Bohem i s lidmi.
Prostor pro ticho a rozjímání
Ticho je jedním z nejsilnějších motivů této části. Mnozí si přejí, aby mše nebyla spěch, ale chvíle k nadechnutí.
„Přidala bych víc ticha před modlitbou, aby se mohli modlit i ostatní, nejen kněz.“
„Když se všechno říká nahlas, nezbývá čas na vlastní modlitbu.“
„Po přijímání by mělo být pár minut ticha. To je největší dar.“
Interakce a zapojení
Mladí si přejí větší propojení mezi oltářem a lidmi. Chtějí se cítit součástí, ne jen diváky.
„ROZHODNĚ víc interakce kněze s lidmi!“
„Bylo by fajn, kdyby mše občas byla víc zapojením, ne jen sledováním.“
„Jednou jsem zažil, že jsme se na začátku představili lidem kolem sebe a řekli, za co se modlíme. To bylo silné.“
Mnozí si přejí i drobné oživení, třeba animace nebo tematické mše jednou za čas, ale ne každou neděli.
„Animovaná mše je super, ale jen někdy. Když je to často, ztratí to kouzlo.“
Autentičnost, hudba a délka mše
Dalším tématem je přirozenost a radost – mladí nechtějí show, ale opravdovost.
Mnoho odpovědí zmiňuje hudbu, délku kázání a styl vedení mše.
„Hudba by mohla být pestřejší, ale hlavně upřímná.“
„Někdy by stačilo kratší kázání. Když se kněz začne opakovat, ztrácím pozornost.“
„Raději tři věty, které mě zasáhnou než dlouhý výklad bez srdce.“
Otevřenost a různorodost
Mladí volají po církvi, která se nebojí být rozmanitá.
Přejí si prostor, kde se mohou potkávat lidé různých povah, přístupů i pohledů na víru.
„Pastorace mládeže je často jen pro extroverty. Potřebujeme i prostor pro tiché typy.“
„Každý prožívá víru jinak – a to je v pořádku. Církev by to měla víc ukazovat.“
„Chci církev, která zve, ne rozděluje.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
7. Co dalšího nám chceš sdělit?
Tato část je nejosobnější. Odpovědi jsou vřelé, někdy poetické, jindy kritické, ale všechny upřímné.
Převládá vděk, povzbuzení a touha po změně, která vychází z lásky k církvi.
Poděkování a radost z víry
Mnozí děkují, že vůbec dostali možnost se vyjádřit.
V odpovědích cítíme pokoru i radost z víry, která je pro ně osobní a opravdová.
„Díky, že vás zajímá náš názor.“
„Jsem ráda, že se někdo stará o mladé v církvi. Dává mi to naději.“
„Díky, že se ptáte. To, že se ptáte, už samo o sobě znamená hodně.“
„Církev bude taková, jakou ji uděláme. Nenechávejme to jen na kněžích.“
Biskupové, komunikace a odvaha mluvit
Znovu se vrací téma biskupů a jejich vztahu k mladým.
Mladí si přejí, aby církevní představitelé více komunikovali, otevřeně mluvili o víře i o aktuálních problémech.
„Biskupové, nebojte se s námi mluvit. I my chceme naslouchat.“
„Buďte s námi, ne nad námi.“
„Chtěl bych, aby biskupové byli víc vidět mezi lidmi, nejen při slavnostech.“
Ženy a služba
Některé odpovědi jdou do hloubky otázky role žen v církvi. Tento motiv se objevuje napříč dotazníkem – ne jako protest, ale
jako touha po obecném povědomí toho, co ženy pro farnost dělají (např. úklid kostela, květinová výzdoba, práce s dětmi).
„Myslím, že ženy v církvi nesou velkou část služby, ale málokdy se to vidí.“
„Vidím, jak ženy táhnou farnost, a přitom o nich skoro nikdo nemluví.“
Uzavřenost a otevřenost církve
V této části se opět objevuje silné volání po otevřenosti.
Mladí chtějí církev, která naslouchá, neodsuzuje a umí mluvit jazykem lidí.
„Církev by měla být víc o lidech než o pravidlech.“
„Mám víru rád, ale někdy mám pocit, že se musím tvářit jinak, abych zapadl.“
„Když se církev otevře otázkám, které lidi zajímají, spousta z nich se vrátí.“
Zaznívá i přání, aby se církev nebála humoru, dialogu a lidskosti.
„Kněz, který se umí zasmát, je často tím, kdo mě k víře přivede.“
„Někdy stačí úsměv po mši a všechno je jinak.“
Hlas mladých o budoucnosti
Z mnoha odpovědí vyplývá silná naděje.
Mladí si uvědomují, že církev má své slabiny, ale zároveň věří, že proměna začíná v nich.
„My mladí nejsme budoucnost církve. My už jsme její přítomnost.“
„Když se zapojíme, může být víra zase radostí, ne povinností.“
„Chceme církev, kde můžeme být sami sebou, a přitom s Bohem.“
