Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
Společná modlitba za zemřelé na hřbitovech
|
||
Místo |
čas |
zodpovědný |
Č. Třebová – Jakub |
bohoslužba v 18:30 hod. |
Adam Grabiec |
Č. Třebová – hl. hřbitov |
v 15:30 hod. |
Dušan Stolarik |
Č. Třebová – Parník |
v 16:00 hod. |
Vojtěch John st. |
Č. Třebová – Lhotka |
v 16:00 hod. |
Karel Svítil |
Dlouhá Třebová - kaple |
v 16:00 hod. |
Ivoš Sedláček |
Rybník |
V 16:00 hod. |
Adam Grabiec |
Třebovice |
bohoslužba slova v 16:30modlitba hřbitov v 17:00 |
Dušan Stolarik |
Anenská Studánka |
v 16:00 hod. |
Oldřich Hubený |
Zhoř |
v 17:00 hod. |
Doležalovi |
Květná |
v 17:00 hod. |
Šilarovi |
Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Vzpomínka na mrtvé se koná při každém slavení bohoslužby (eucharistie). Východní i západní křesťanská liturgie věnuje určitý den zvláštní vzpomínce na všechny zemřelé. Na Západě se tato výroční vzpomínka na všechny věrné zemřelé slaví 2.11.
Modlitba pomáhá nejen živým
Křesťanská víra nedělá rozdíly mezi živými a mrtvými.
Bůh totiž není Bohem mrtvých, je Bohem živých.
Pro Něj jsou všichni lidé živí.
Věříme-li, že modlitba pomáhá živým lidem, proč bychom se neměli modlit i za mrtvé? Život je jeden, neboť jak říká evangelista: „Bůh není Bohem mrtvých, ale živých“ (srov. Lk 20,38). Smrt není konec, ale jen stupeň v lidském osudu. A tento osud nekončí ve chvíli smrti. Láska, kterou vyjadřuje naše modlitba, nemůže být tedy marná. Kdyby totiž na zemi láska měla moc, a po smrti již žádnou moc neměla, bylo by to popření slov Bible a zkušenosti církve, že láska je silnější než smrt, neboť Kristus ve své lásce k lidstvu smrt přemohl.
O modlitbě za zemřelé hovoří již Bible Starého zákona: "Proto dal Juda Makabejský přinést smírnou oběť za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy" (2 Mak 12,46).
Křesťané se odjakživa přimlouvali za zemřelé
Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a přinášela zvláště eucharistickou oběť (mši svatou), aby očištěni mohli dosáhnout blaženého spojení s Bohem. Církev také doporučuje almužny, odpustky a kající skutky za zemřelé: "Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby." (sv. Jan Zlatoústý). Památka všech věrných zemřelých či lidově „dušičky“ je dnem, kdy se církev zvláště modlí za zemřelé. Tento zvláštní den modlliteb den zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048). Ve 13. století se tento zvyk rozšířil v západní církvi a papež Benedikt XV. jej v roce 1915 potvrdil pro celou církev.
"Jsme přesvědčeni, že když prosíme za všechny, kteří zesnuli před námi, tak jim to velmi prospívá..." (podle sv. Cyrila Jeruzalémského *315 + 386)
Máme zodpovědnost za ty, kteří již zemřeli
"V určité fázi svého křesťanského života jsem měl pocit, že se za zemřelé již modlit nemůžeme. Ale během let jsem dospěl k jinému názoru... Zdá se, že jako žijící máme určitou zodpovědnost za ty, kteří zemřeli a kteří za svého života buď nevěděli jak, nebo nechtěli Boha následovat. Mnozí umírali plni svého sobectví, zášti a nevyřešených pozemských bitev. Nejspíš tedy nějak zůstávají svázáni se zemí. Jako křesťané máme určitou autoritu žádat odpuštění jejich hříchů a pochybení, aby mohli najít cestu k Bohu. Za zemřelé je možné se modlit např. osobně, či přinášením eucharistické oběti při mši svaté." (K. McAll)
Zpracováno podle textů na webech vira.cz a pastorace.cz.