o. Adam o víře
Texty z 29. neděle v mezidobí /19.10.2025/ se ke mně pořád vrací.
Boží Slovo má sílu.
Jak jsem se vyjadřoval v rámci homilie při bohoslužbách minulou neděli, jsou to texty, které mně vedou přemýšlet právě o víře.
Ex 17,8-13
První čtení mně “dovoluje” věřit, že VÍRA samotného Mojžíše poté, co Jozue porazil Amalečany, byla někde jinde. Byla zralejší. Za mě je hlavním důvodem, proč tak myslím, není ani samotné vítězství. Tímto důvodem je, že Mojžíš, který zvedal ruce k Pánu a pak to po určitém čase nedával, protože se jeho ruce unavily, ale nebyl na to sám. Byli s ním tehdy jeho bratři: Árón a Chur. Mojžíš mohl s nimi počítat. Mojžíš měl pomoc. Mojžíš prostřednictvím svých přátel se opět mohl přesvědčit o Hospodinově lásce. Mohl se přesvědčit i o lidské lásce. Věřím tomu, že jeho víra znovu získala novou kvalitu. Tato situace je pro mě velmi duchovní také proto, že Mojžíš nepoprosil o vystřídání během modlitby k Bohu. Dokonce mu toto řešení nenabídnul Árón či Chur. Oni Mojžíšovi pomohli trvat. Pomohli mu nadále věřit.
2 Tim 3,14-4,2
Timotej byl velmi obdarovaný. Byl obdarovaný bratrem, který ho povzbuzoval na cestě viry. Timotej se mohl přesvědčit, že Pavlovi velmi záleží na jeho víre, tady na tom, co kdysi přijal a čemu se naučil. Pavlovi záleží, aby Timotej pomocí SLOVA získával moudrost. Pavlovi záleží, aby se jeho bratr držel ve víře toho, co je jisté, co je zdravé, co není pokřivené. Na cestách viry potřebujeme mít jistotu. Jsme povolaní, abychom i když jsme třeba slabí a hříšní, ukazovali na zdravou nauku, přibližovali našim dětem, mladým i ostatním to, co je zdravé. Oni potřebují mít jistotu, aby mohli dozrávat ve víře, aby bylo zdravé jejich srdce a jejich psychika. Aby byli šťastní a měli ve svém nitru pokoj.
Lk 18,1-8
Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?
Proč Ježíš tuto otázku vůbec položil.
Možná proto, že když se dívám na současný svět, tak vidím jak je zkažený? Možná proto, že naše kostely nejsou vždycky plné?
To by byla asi naivní a laciná odpověď. Přece svět je darem a je úžasný. Přece se v kostelích modlíme i když by nás mohlo být víc.
Tak co?
A co když Ježíš, který se tímto způsobem dotazoval, tehdy myslel na mně? A co když dnes Ježíš chce, aby tato otázka vedla mně k přemýšlení nad mým životem?
To mně dává smysl.
o. Adam
