Lev XIV.: Naše židovské kořeny jsou pramenem pokoje a naděje

VATIKÁN / ŘÍM – v rámci dnešního projevu k diplomatickému sboru papež Lev XIV. vyzdvihl cestu bratrství mezi katolíky a židy. Učinil tak v kontextu nadcházejícího 37. Dne pro prohloubení a rozvoj dialogu mezi katolíky a židy, který letos připomíná 60. výročí koncilní deklarace Nostra aetate. Svatý otec zdůraznil, že tento dialog není jen akademickou vzpomínkou, ale naléhavým posláním – zvláště po uplynulém tragickém roce poznamenaném krutou válkou ve Svaté zemi, která hluboce zasáhla národy v Palestině a Izraeli a otřásla celým světem.

Společné dědictví v čase zkoušek

Podle papeže je právě v dobách konfliktů nezbytné pěstovat židovsko-křesťanské vztahy skrze prohlubování společných biblických kořenů. „V každém upřímném náboženském hledání se nachází odlesk jediného božského Tajemství,“ uvedl papež. Toto duchovní dědictví má být podle něj pevným základem, který lidstvu umožní překonat logiku ne

návisti a rozpoznat v druhém člověku bratra.

Setkání na univerzitě Gregoriana: Požehnání jako závazek

Ústředním bodem oslav v římské diecézi bude ve středu 14. ledna v 18:00 kolokvium na Papežské univerzitě Gregoriana. Tématem setkání je biblický příslib: „V tobě budou požehnány všechny rodiny země“ (Gen 12,3).

Na této významné akci, která je plodem spolupráce diecéze a Židovské obce v Římě, vystoupí:

• rav Riccardo Di Segni, vrchní rabín Židovské obce v Římě,

• mons. Ambrogio Spreafico, biskup emeritní, přední postava židovsko-křesťanského sblížení.

Odpovědnost za společné dobro

Monsignor Marco Gnavi, vedoucí diecézního úřadu pro mezináboženský dialog, který bude setkání moderovat, podotkl, že po roce plném násilí a nejistoty nabývá společná vůle k rozhovoru na hlubokém významu. „Toto setkání v takto obtížném roce,“ zamýšlí se monsignor, „nabývá hlubokého významu vycházejícího ze společné vůle Unie italských židovských obcí a Italské biskupské konference nejen v dialogu pokračovat, ale prohloubit jej na základě zvoleného tématu. Požehnání Abrahamovi a veškerému jeho potomstvu je interpretováno synergicky, avšak odlišně podle různých citlivostí katolické a židovské strany, přičemž obě pociťují odpovědnost odpovídat na potřeby společného dobra národů.“ Šedesát let od přijetí dokumentu Nostra aetate se tak potvrzuje, že společné kořeny jsou v časech krize kotvou, která nás zavazuje k vzájemné blízkosti a společné práci pro mír.