Farní informace na měsíc únor 2024

Přehled nedělních bohoslužeb v Únoru 2024:

Bohoslužby a setkání (nejen) pro seniory:

Kalendář - přehled akcí:         

17. února – Oblastní setkání charismatické obnovy Hr. Králové – viz odkaz: Oblastní setkání charismatické obnovy královehradecké diecéze - Dokumenty Google

Svátost smíření s kněžími z Ústí nad Orlicí. V pátek 23. února přijede do naší farnosti Vít Horák zpovídat a povede páteční bohoslužbu.

Slovo od Adama:

Milí, zdravím Vás. Zatím máme ještě info ve staré podobě. Nevadí. V březnu je uvidíme v novém „oblečení“. Jedním z největších zážitků, jaký jsem ve svém životě prožil, pořad nosím ve svém srdci a vybavuji si ho, když při eucharistii říkám: „Toto je mé Tělo…Toto je Tělo Kristovo…“. Jednou při návštěvě známé rodiny ve farnosti, už je to možná 15 let, jsem dostal asi od čtyřleté holčičky kousek chleba namazaný máslem a medem…Dala mi ho přímo ze své ruky. Byl to velmi chutný a sladký kousek. Na to nelze zapomenout. Na to nechci zapomenout…

Potřebujeme víc takových holčiček. Je nutné, abych i já (i Ty) to dítě bral jako vzkaz od Ježíše…

Máte nějaký skvělý zážitek, o který byste se chtěli podělit? Rádi ho zveřejníme v naším infu.  Potřebujeme o tom mluvit. Potřebujeme svědčit o životě, který je naplněný láskou…

Rozhovor s Annou Smyčkovou, novou pastorační asistentkou:

Adam: Aničko, co je pro Tebe v životě nejdůležitější?

Anička: To je na začátek hodně těžká otázka. Co je pro mě nejdůležitější? Čím jsem starší, tím si víc uvědomuju, že jsem vděčná za svůj život. Že mě tady na zemi Bůh chtěl mít. Vztahy jsou pro mě důležité – rodinné, přátelské, s Bohem… Je to hodně široká otázka.

Adam: Vybavuješ si něco, co ty Tvoje vztahy posílilo nebo posiluje, nějaký okamžik nebo událost?

Anička: Myslím si, že dobré vztahy jsou hlavně o dobré komunikaci, o prožívání nějaké své autentičnosti před Bohem. Když je člověk sám sebou a i ty druhé přijímá takové, jací jsou, tak tím sám roste. A nechce něco nebo někoho měnit. I jako maminka se učím přijímat děti, takové jaké jsou. Že jsou třeba v něčem jiné než my rodiče. To je pro mě to obohacující. Někde jsem četla, že každé dítě tě má něco nového naučit. Občas si říkám:“ Tak, co mě máš naučit ty?“. Některé dítě trpělivosti, když jsem málo trpělivá, respekt k tomu, že je někdo úplně jiný, než jsem já …

Adam: A co tvůj manžel David?

Anička: Manžel je můj velký učitel, je úplně jiný než já, někdy má úplně jiný náhled na svět než já. Myslím, že jsem k tomu musela dorůst, to umět přijmout. Že nemusím proti té jinakosti nějak bojovat, že mě to všechno učí.

Adam: Kolikrát ty ostatní lidi bereme, že jsou pro nás darem, zejména pro tebe rodina, manžel a další - kamarádi a přátelé. Ale myslíš si, že ty jsi obdarováním pro ostatní nebo někoho konkrétního?

Anička: Myslím si, že jo. Že je to vzájemné. Jinak to nejde. Člověk musí mít dobrý vztah sám k sobě, miluj bližního svého jako sám sebe. Takže pokud nebudu mít dobrý vztah k sobě a nebudu si myslet, že jsem obdarováním pro druhé, tak to nemůže fungovat.

Adam: Dá se říci správně formované sebevědomí?

Anička: Ano, nějaká sebehodnota. Tu nám dál Pán Bůh. To je to zdravé v nás.

Adam: Čeho v životě nelituješ?

Anička: Ničeho nelituju. Všechno mělo nějaký smysl. Někdy to člověk nevidí, když prožívá těžké období, ale nelituju toho, protože vidím, že mě to třeba někam posune. Všechno se dá zhodnotit k dobrému.

Adam: Kdybys teď měla před sebou kamarády, přátele a prosili by tě, abys jim předala nějaký vzkaz. Co bys jim řekla? Máš před sebou mě, a taky jsem, doufám, nějak blízký celé rodině…

Anička: To jsi.

Adam: Máš nějaký vzkaz?

Anička: No, že jsem ráda, že vás mám. Žádné moudro. Čím jsem starší, tím vidím, že nemám právo rozdávat nějaké moudrosti. Protože člověk sám se pořád učí. Něco mám odžitého, ale na druhou stranu cítím, že musím respektovat cestu jiných lidí a být pokorný v tom, aby „nepáchal dobro“, jak se říká. Aby neškodil.

Adam: Řekla jsi, „jsem ráda, že vás mám“, což je taky úžasný vzkaz, za mě. Máš nějakou knížku, kterou bys nám doporučila?

Anička: Bylo by jich víc. Mám ráda knihy od Richarda Rohra, Anselma Grüna. Od Rohra se mi líbila kniha Pád vzhůru. Jsou knížky, ke kterým se vracím. Mám ráda i dektektivky.

Adam: tady po P. Kettnerovi je hodně detektivek.

Anička: Taky jsem nějaké dostala. Ještě jedna knížka mě docela zasáhla, koupila jsem ji dětem, ale ještě na ni v tu chvíli nebyly zralé, takže jsem si ji napřed přečetla sama a dost mě oslovila. Je to kniha Tobiáš Lolness od Timothée de Fombelle. Je to knížka pro mládež, ale má velký přesah. Zatím každému, komu jsem ji doporučila, se líbila.

Adam: Vím, že jsi s rodinou navštívila sever Polska, jak se Ti tam líbilo? Doporučila bys to ostatním?

Anička: Určitě doporučujeme všem, kteří se tam chystají. Měli jsme štěstí na pohostinné lidi. Poslední setkání bylo moc vřelé. Našla jsem si ubytování v soukromí, u jedné starší paní . Když jsme tam přijeli a otevřela jsem ledničku, byly tam domácí sýry pod poklopem a tam bylo česky napsáno.

 „Dobrou chuť“. Mě to tak zahřálo. Přišlo mi to od paní pohostinné, že se snažila to napsat česky.

Adam: Aničko, děkuju moc. I za tebe a za Davida, za celou rodinu.

Oznámení zpět

kalendář akcí