Text není k dispozici

Hle, panna počne.
Prorok nabízí nedůvěřivému judskému králi Achazovi znamení, které má zajistit Boží pomoc a naději. Jsme však svědky marné potyčky
s králem, ohánějící se zdánlivou zbožností jako štítem, aby zakryl, jak je prázdný od víry. Zázračné znamení by ho totiž zavazovalo a kompromitovalo. Ale znamení je stejně dáno, a to v podobě předpovědi o narození hrdiny-spasitele. Izaiášovi posluchači se snaží ztotožňovat toto znamení se svou konkrétní nadějí: davidovská dynastie bude pokračovat narozením nového krále, aby se skvěleji uskutečnila přítomnost Emanuela, tj. Boha jako průvodce svého lidu na cestě. Ale „znamení“ má jiný, vyšší, mesiášský rozměr, který uvidíme dále v evangeliu.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše): „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!“ Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je `Bůh s námi‘).“

Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.
V obětních darech si nelibuješ,
– zato jsi mi otevřel uši.
– Celopaly a smírné oběti nežádáš,
– tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno.
– Rád splním tvou vůli, můj Bože,
– tvůj zákon je v mém nitru.“
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění,
– svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.
Nenechal jsem si pro sebe tvou spravedlnost,
– o tvé věrnosti a pomoci jsem mluvil,
– nezatajil jsem tvou lásku
– a tvou věrnost před velkým shromážděním.
Odp.

Abych plmil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.
Svatopisec argumentuje bystrým výkladem žalmu 40 (vv. 5-7), že tělo, které dostal Kristus darem při svém vstupu na svět, je určeno k tomu, aby zpečetilo smrtí (Mt 26,42) tajemství spásy. Maria je nová Žena, poskytující Božímu Synu nástroj spásonosné oběti.

Čtení z listu Židům.
Krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit. A tak (Kristus), když přicházel na svět, řekl: `Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl záliby. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.‘ Po prvních slovech: `dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměls v nich zálibu‘ – a přece to (všechno) se obětuje podle Zákona – hned dodává: `Tady jsem, abych plnil tvou vůli.‘ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto `vůlí‘ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.

Počneš a porodíš syna.
Maria ihned uvěřila, v naprostém osamocení. O Abrahámovi v podobné situaci říká Písmo: „Bylo mu to uznáno za spravedlnost“ (Gn 15,16). Oč víc to platí, vztáhneme- li tento úsudek na svatou Pannu! Maria měla víru v Boha a to jí bylo uznáno za spravedlnost. Její úkon byl nejspravedlivější, nikdy žádný tvor na zemi takový nevykonal.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.