Svatá Marina pocházela z dnešního Libanonu, kde také strávila svůj život v jednom z klášterů; jeho dnešním nástupcem je maronitský klášter Qannoubine. Její svátek slaví různé liturgické tradice v různé dny – koptská ortodoxní církev si jej připomíná 21. srpna, Římské martyrologium 18. června. V Benátkách oslavují sv. Marinu 17. července, v den přenesení jejich ostatků do benátského kostela sv. Liberala.

Tíží mě každodenní nával a starost o všechny církevní obce.
Pavlova obhajoba pokračuje. Po slovech přichází na řadu vlastní zkušenosti, utrpení snášená pro evangelium. Pavel si dává záležet a mistrným způsobem zachycuje to, co bylo spojeno s jeho apoštolátem. A z toho všeho se raduje, protože na jeho slabosti byla oslavena Boží síla. Boží moc překonává každou lidskou slabost a dává obstát ve všech zkouškách, které nás potkají.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
(Bratři!) Když se mnozí chlubí věcmi jen lidskými, pochlubím se také. Ať už si kdo zakládá na čemkoli – to mluvím jako nerozumný – na tom si mohu zakládat i já. Jsou Hebreové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou Abrahámovi potomci? Já také! Jsou Kristovi služebníci? To mluvím už úplně bez rozumu: Já více než oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji, týrání jsem zakusil nad veškerou míru, v nebezpečí smrti jsem se octl častokrát. Pětkrát jsem od židů dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi, den a noc jsem se zmítal na širém moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. K tomu vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení. Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce. Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne? Když už se musím chlubit, chci se chlubit svou slabostí.

Odp.: Hospodin vysvobodil spravedlivé z každé jejich tísně.
Ustavičně chci velebit Hospodina,
– vždy bude v mých ústech jeho chvála.
– V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
– ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina,
– oslavujme spolu jeho jméno!
– Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě,
– vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
– vaše tvář se nemusí zardívat hanbou!
– Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
– pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.

Dnes se druhé čtení nečte.

Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
Vidět pozemské bohatství jako dar určený k rozdávání podle vzoru Dárce, to je schopen pouze člověk se zdravým (dosl. jednoduchým, čistým) pohledem. Ten pak do svého života vpouští světlo. Člověk se nemůže ve svém nitru upsat majetku a zároveň patřit tomu, jehož podstatou je rozdávat.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je ani mol, ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást. Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Oko je pro tělo jako svítilna. Je-li tedy tvé oko zdravé, celé tvé tělo bude jasné. Je-li však tvé oko nemocné, celé tvé tělo bude temné. Jestliže tedy tvé vnitřní světlo je tmou, jak hluboká bude sama temnota!“