Svatý Saturnin žil ve třetím století a pocházel z Říma. Papež Fabianus jej poslal na misie do galských provincií, na území dnešní Francie. Cestou se k němu v Nimes připojil svatý Honestus. Společně pak došli až do Pamplony na druhé straně Pyrenejí. Tam zemřel Honestus mučednickou smrtí a Saturnin se vrátil do Galie. Stal se prvním biskupem v Toulouse a hlásal křesťanství v dnešní jižní Francii. Roku 250 jej v Toulouse před hlavním chrámem římských bohů zastavila skupina pohanských kněží, kteří jej vyzvali, aby v tomto chrámě obětoval býka. Saturnin odmítl. Rozzuření kněží jej přivázali na šíji tohoto býka, které ho pak štvali z chrámu ven a po ulicích města. Svatý Saturnin toto hrubé zacházení nepřežil. Ostatky svatého Saturnina našly na jedné z městských ulic dvě zbožné ženy. Pohřbily je přímo na místě, kde je nalezly, aby tak zabránily jejich hanobení rozzuřeným davem. Ve čtvrtém století nechal biskup Hilarius nad mučedníkovým hrobem postavit chrám.

Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Ty, Hospodine, jsi náš otec, „náš vykupitel“ je tvoje dávné jméno. Proč jsi dopustil, Hospodine, že jsme zbloudili z tvých cest, že nám ztvrdlo srdce, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory. Sestoupil jsi a před tvou tváří se rozplynuly hory. Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Jdeš vstříc tomu, kdo s radostí jedná spravedlivě, těm, kdo na tvých cestách pamatují na tebe. Hle, ty ses rozhněval, protože jsme zhřešili, byli jsme v hříších stále. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas. A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme – ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

Odp.: Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Slyš, Izraelův pastýři,
– skvěj se září, který trůníš nad cheruby,
– probuď svou sílu
– a přijď nás zachránit!
Odp.
Bože zástupů, vrať se,
– shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu!
– Ochraňuj, co tvá pravice zasadila,
– výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici,
– nad člověkem, kterého sis vychoval.
– Už od tebe neustoupíme,
– zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Odp.

Čekáme, až přijde náš Pán Ježíš Kristus.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
(Bratři!) Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

Bděte: nevíte, kdy přijde pán domu.

Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“