Svatý Mořic (v originále Mauritius) žil na konci 3. století. Velel takzvané Thébské legii, která byla posádkou v egyptských Thébách alias Vésetu. Za vlády císaře Diocletiana byla tato legie převelena do galie (dnešní Francie), aby bránila římské území proti Markomanům a Kvádům, kteří pronikali za Rýn. Při obraně své země prokázali vojáci Thébské legie velkou odvahu a svého úkolu se zhostili se ctí. Když však dostali příkaz, aby se účastnili pronásledování křesťanů, odmítli – byli totiž sami křesťany. Imperátor Maximianus vydal rozkaz ke krutému trestu – legie měla být decimována, tzn. každý desátý voják byl odsouzen k smrti. Ani pak zbylí vojáci neuposlechli. Nakonec tedy byla zmasakrována celá legie – tedy jednotka v počtu šesti tisíc vojáků. Stalo se tak v Agaunu (dnešním švýcarském Saint-Maurice-en-Valais) přibližně roku 287. Není bitva jako bitva. Thébská legie v té poslední zvítězila definitivně.

Různé názory.
Moudré výroky tohoto úryvku nejsou logicky řazeny. Přesto mohou mít jako společného jmenovatele otázku, co je před Hospodinem správné. Moudrý svatopisec se na otázku snaží odpovědět vyostřením kontrastů: spravedlivý a čestný život – pyšné a naduté srdce, pilný – zbrklý, nezkušený – moudrý. Naše životní zkušenost je poněkud rozmanitější, ale zároveň zamlženější. Jasné a jednoznačné formulace knihy Přísloví nám mohou poskytnout právě v dnešním komplikovaném světě první základní orientaci.

Čtení z knihy Přísloví.
Srdce krále je v Hospodinově ruce jako bystřina, nakloní ho, kam se mu zachce. Člověku se vždycky zdá, že se chová dobře, je to však Hospodin, který zkouší srdce. Žít spravedlivě a čestně je nad oběť milejší Hospodinu. Pyšné oči a naduté srdce – pochodeň zlosynů – jsou hříchem. Nač pomyslí pilný, je jenom k zisku, ale kdo je zbrklý, ten má jen škodu. Poklady nahromaděné křivým jazykem jsou mizící pára a léčky smrti. Jen ke zlu míří zlosynova touha, nenalezne u něho soucit jeho bližní. Nezkušený zmoudří z trestu posměvače, moudrý z poučení dostane rozum. Spravedlivý (Bůh) olupuje zlosynův dům, zlosyny vrhá do zhouby. Kdo si ucpe ucho při chuďasově křiku, nedojde sluchu, až sám bude křičet.

Odp.: Voď mě po stezce svých předpisů, Hospodine!
Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná,
– kteří kráčejí v zákoně Hospodinově.
Odp.
Pouč mě o smyslu svých nařízení,
– a budu rozjímat o tvých divech.
Odp.
Vyvolil jsem si cestu pravdy,
– dal jsem přednost tvým rozhodnutím.
Odp.
Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon
– a chráním ho celým svým srdcem.
Odp.
Voď mě po stezce svých předpisů,
– neboť v ní mám zalíbení.
Odp.
Tvůj zákon chci stále střežit,
– navěky a navždy.
Odp.

Dnes se druhé čtení nečte.

Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo slyší a plní Boží slovo.
Do Ježíšovy nové učednické rodiny tedy nevstupuje každý posluchač, ale jen ten, kdo jím hlásané Boží slovo také „plní“, tj. jedná podle něj.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Za Ježíšem přišla jeho matka a příbuzní, ale pro množství lidí se k němu nemohli dostat. Oznámili mu: „Tvoje matka a příbuzní stojí venku a rádi by tě viděli.“ Ale on jim odpověděl: „Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo slyší a plní Boží slovo.“