Dnešní liturgie – Úterý, 16. leden, 2018

Mezidobí, 1. týden v mezidobí

Barva: zelená
Cyklus: B

Svátek:

Sv. Marcel I.

Za vlády císaře Diocletiana došlo v Římě i celé říši ke krutému pronásledování křesťanů. Proto mohl být po smrti papeže Marcellina zvolen jeho nástupce až po dvouleté sedisvakanci. Na Petrův stolec tak roku 306, po Diocletianově abdikaci, usedl Marcel I. Měl před sebou těžký úkol; bylo třeba, aby se církev po pronásledování konsolidovala, znovu se uvedla do provozu charitní péče o chudé, nemocné a jiné potřebné, upravila zpustošená pohřebiště v katakombách a místa bohoslužeb. Krom toho se řešily složité otázky s návratem těch, kdo za pronásledování nevydrželi tlak státní moci a odřekli se Krista. Liber pontificalis uvádí, že proto rozdělil Marcel I. území Říma do 25 okrsků. Nechal rovněž vybudovat nový hřbitov Cemeterium Novellae na Via Salaria v blízkosti katakomb sv. Priscily. Záhy po papežské volbě a reorganizaci života církve v Římě vypukly nepokoje. Kvůli nim nechal nový císař Maximianus vyhnat papeže Marcela z města. Některá podání také uvádějí, že se tak chtěl zmocnit majetku z odkazu po jedné zámožné římské vdově. Krátce po vyhnání svatý Marcel I. zemřel. Prameny uvádějí jako datum jeho smrti 16. leden roku 310.

První čtení:

1 Sam 16,1-13

Samuel pomazal Davida uprostřed jeho bratrů a Hospodinův duch působil s ním od toho dne.
Vyvolením Davida, syna Jesseova se královské moci v Izraeli ujímá okolo roku 1000 př. Kr. davidovská dynastie. Pro křesťany však není četba o Davidově pomazání za krále pouze kapitolou z dějin starého Izraele. Vše jako by ukazovalo někam dále. Král je výhonek z Jesseova kořene (Iz 11,1), má betlémský původ (Mt 2,1-6) a působí v něm od okamžiku pomazání Hospodinův duch (Lk 3,22). V Ježíši Kristu se naplnila dávná očekávání krále – mesiáše, jehož byl David předobrazem a pravzorem.

Čtení z první knihy Samuelovy.
Hospodin řekl Samuelovi: “Jak dlouho se budeš rmoutit pro Saula kvůli tomu, že jsem ho zavrhl, aby nebyl králem nad Izraelem? Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.” Samuel odpověděl: “Jak mohu jít? Saul se to dozví a zabije mě.” Hospodin řekl: “Vezmi s sebou tele a řekneš: `Přicházím obětovat Hospodinu.’ Jessea pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat: pomažeš mi, koho ti označím.” Samuel tedy vykonal, jak mu řekl Hospodin, a odebral se do Betléma. Starší města mu znepokojeni šli naproti a řekli: “Je tvůj příchod pokojný?” Odpověděl: “Pokojný. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a pojďte se mnou k oběti.” Posvětil též Jessea a jeho syny a pozval je k oběti. Když přišli a spatřil Eliaba, řekl si: “Jistě, tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.” Hospodin však řekl Samuelovi: “Nevšímej si jeho vzhledu ani jeho vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk: člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce.” Tu Jesse přivolal Abinadaba a předvedl ho před Samuela. On řekl: “Ani toho Hospodin nevyvolil.” Jesse předvedl Šammu. I řekl: “Ani toho Hospodin nevyvolil.” Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: “Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.” A zeptal se: “Jsou to již všichni chlapci?” Jesse odpověděl: “Ještě je nejmladší, ten pase stáda.” Samuel tedy řekl Jesseovi: “Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.” Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: “Nuže, pomaž ho; to je on.” Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch. Samuel vstal a odešel do Ramy.

Žalm:

Žl 89,20.21-22.27-28

Odp.: Nalezl jsem Davida, svého služebníka.
Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls:
– “Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem,
– povýšil jsem vyvoleného z lidu.
Odp.
Nalezl jsem Davida, svého služebníka,
– pomazal jsem ho svým svatým olejem,
– pevně ho drží má ruka
– i mé rámě ho posiluje.
Odp.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec,
– můj Bůh a skála mé spásy.
– Já pak ho ustanovím prvorozeným synem,
– nejvyšším mezi králi země.”
Odp.

Druhé čtení:

Dnes se druhé čtení nečte.

Evangelium:

Mk 2,23-28

Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
Tento důraz na prvotnost daru, jenž uvádí do zodpovědné svobody, před požadavkem příkazu, který vede k ustrašenému podřízení se, se vine celým Ježíšovým hlásáním. Prvotní je o šabatu slavený dar svobody a Boží péče o člověka, teprve pak je také člověk schopen plněním Božích příkazů vyjádřit, že je zde i on zcela pro Boha. Vše posvátné (oddělené pro Boha), má v Kristu vždy prvotně sloužit člověku.

Slova svatého evangelia podle Marka.
Jednou v sobotu procházel (Ježíš) obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: “Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?” Odpověděl jim: “Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu – bylo to za velekněze Abiatara – a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?” A řekl jim: “Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!”

Doplňující text:

Žádný doplňující text není k dispozici.

Zdroj dat: Farní charita Praha-Strašnice

1 – Tuesday 16th of January 2018 12:07:08 AM